Materiály ve šperkařství

Zlato:

Snad úplně nejoblíbenějším materiálem pro výrobu šperků je již po mnoho staletí právě zlato. Již v pravěku se k těmto účelům začalo využívat, protože se v přírodě nachází v ryzí podobě, čímž odpadá problém s jeho získávání z rudy, apod. Navíc je zlato kov, který se výborně zpracovává, je velice kujný, tažný, měkký kov. V dnešní době se však nepoužívá ve šperkařství v ryzí podobě jako dříve. Pro zlepšení jeho vlastností, hlavně tvrdosti (ryzí zlato je pro šperkařstí až příliš měkké) se vyrábí klenotnické slitiny ryzosti 14 karátů a 18 karátů. Dříve, a v jiných zemích také 9 karátů, 8 karátů, i nižší, ale ty už nejsou pro klenotnické účely nejideálnější. Do slitiny se ke zlatu přidávají především tyto kovy: stříbro, měď, nikl, zinek a paladium. Díky různým poměrům kovů vznikají slitiny různých barev (žluté, červené, bílé), různých tvrdostí a různých teplot tání.Například žluté zlato ryzosti 14 K obsahuje 58,8 % zlata, 32,1% stříbra, 7,1 % mědi a 2 % zinku. Červené zlato obsahuje více mědi, méňě stříbra, bílé zlato obsahuje více niklu, stříbra a případně paladia, neobsahuje měď. Všechny zlaté šperky, těžší než 0,5g, musí projít kontrolou Puncovního úřadu, než se dostanou na pulty obchodů. Puncovní úřad zkontroluje ryzost a vyrazí na šperk příslušnou značku, viz tabulka.  

Stříbro:

V poslední době velice oblíbeným kovem, používaným ve šperkařství, především u mladší generace, je stříbro. Stříbro se, na rozdíl od zlata, v přírodě vyskytuje hlavně v rudách, ryzí pouze výjimečně. Oproti zlatu je však přece jen méně vzácné. To se samozřejmě také projevuje na ceně šperků, kde z ceny šperku tvoří hodnota materiálů mnohem menší podíl než u zlata (cca 5-10%, u zlata 30-50 %). Stříbro není oproti zlatu tolik odolné vůči chemikáliím, navíc se také nepoužívá ve šperkařství v ryzí podobě. Používá se především slitina 925/1000 s obsahem stříbra 92,5% doplněná především mědí, případně zinkem. Stříbro je tudíž oproti zlatu mnohem náchylnější k oxidaci, kterou způsobují pot, ale také různé agresivní plyny v ovzduší. Oxidaci lze zabránit nebo zmírnit rhodiováním, nebo pasivací. Stříbro je také o dost měkčí než zlato a proto u šperků dochází snadněji k deformaci, především u šperků, které nejsou dostatečně masivní. Kontrolou na puncovním úřadu musí projít každý stříbrný šperk, těžší než 3 gramy.  

Chirurgická ocel:

Tento materiál je v poslední době velice oblíbený u mladé generace díky svým velkým výhodám : barevné stálosti, odolnosti vůči oděru, hypoalergennosti, odolnosti vůči oxidaci a korozi, a především velice přijatelné ceně. Je to velice tvrdý materiál, který je odolný proti mechanickému poškození. Ovšem šperky, které se poškodí, jsou často neopravitelné. U prstenů nelze upravovat velikosti, a v případě, že Vám nepůjde sundat z prstu, budete muset pravděpodobně využít služeb hasičů. I případný vypadnutý kamínek lze většinou jen těžko zasadit, spíš pouze přilepit. Šperky z chirurgické oceli se vyrábí pouze sériově, nelze vyrobit žádný originální šperk.